Historie peněz

Už v dávných dobách na úsvitu civilizací bylo potřeba řešit směnu různého zboží. Nejjednodušším způsobem, jak něčeho takového dosáhnout je vzájemná výměna různých věcí stejné hodnoty (tzv. barterový obchod).

Efektivita tohoto typu obchodu je bohužel velmi nízká, protože bylo vždy nutné hledat osobu, která nabízí vámi požadovanou věc a zároveň je ochotna akceptovat nabízenou protihodnotu. Z tohoto důvodu byl nutný příchod něčeho, co by se dalo používat jako univerzální hodnota – most mezi prodejem a nákupem.

Takovými všeobecnými ekvivalenty bylo např. v Babylóně obilí, v Číně mušličky, u starých Slovanů to bylo plátno a ještě dnes jsou někde ke směně stále využívány cigarety. V průběhu historie se jako nejvhodnější komodita pro tento účel nakonec ukázalo zlato (bylo vzácné, dobře zpracovatelné, neomezeně trvanlivé a široce akceptovatelné).

Zlato bylo jako platidlo použitelné v jakémkoli stavu, ovšem z praktických důvodů začaly být časem používány mince, jejichž ražba měla potvrzovat ryzost a hmotnost daného kusu kovu.

V průběhu času se používání mincí stalo neefektivní pro manipulaci s většími částkami peněz, a proto se začaly používat papírové peníze – bankovky (v podstatě vznikli na základě fungování templářských bank). Hodnota těchto bankovek se odvozovala od množství zlata, které reprezentovala (bankovky tedy byly kryté zlatem).

V určitých situacích (během válek) vláda některé bance povolila vytisknout více bankovek, než kolik měla zlata v trezorech, aby mohla financovat své aktivity. Za normálních okolností by se všichni vlastníci bankovek vrhli na banku k pokusu vybrat své zlato dříve než to udělají ostatní, a proto byla daná banka také osvobozena od nutnosti na požádání vydat zlato (bylo tím tedy odvráceno nebezpečí bankrotu).

Až do začátku 20. století byla takováto inflační období spíše výjimečná, ale první světová válka představovala přelom. Návrat ke zlatému standardu (krytí bankovek zlatem) byl totiž špatně provedený a neúplný a velká hospodářská krize znamenala další státní intervence do monetárních záležitostí, a proto byly všechny ekonomiky donuceny během minulého století upustit od zlatého standardu.

Jako peníze nyní tedy neslouží drahý kov, ale samotné bankovky tištěné centrální bankou – jsou to nekryté peníze. Zákony určující bankovky jako zákonné platidlo vynucují jejich používání a slouží k zabránění konkurence jiných měn (drahých kovů či jiných). Jelikož není množství oběživa nijak fyzicky omezeno, zažíváme vysoké míry inflace, protože centrální banky už nejsou nijak omezeny v monetární expanzi.